péče o bišonka
13. 4. 2008
Srst je čistě bílá, jemná, hedvábná, velmi volná zkadeřená, dlouhá asi 7 -10 cm. Úprava srsti musí vycházet z požadavků standardu.
U bišonka opravdu nejde o takový střih, jako je např. klasický (lví) střih pudla. Jde o citlivou úpravu, která ponecháním různě dlouhé srsti na různých partiích těla dodává zjevu psa na typičnosti. Vypracované obrysy těla musejí být čisté a jednolité. To samozřejmě vyžaduje kvalitní, co nejhustší srst patřičné délky. Předpokladem takového osrstění je dokonalá výživa a pravidelné ošetření kvalitní kosmetikou.
Upravený bišonek musí vyhlížet jako nádherná "plyšová hračka", veselá a pohyblivá, na niž nic nepůsobí rušivým dojmem. Jeho zjev by měl být tak dokonalý, aby byl nezasvěcený pozorovatel překvapen, že jde o živého psa. Čenichová partie hlavy je středně dlouhá, mozkovna má být poněkud delší.
Klenba mozkovny je ve skutečnosti téměř plochá, ale úprava srsti jí dodává kulatý tvar. Čenichová partie nesmí být ani příliš úzká a dlouhá, ani hrubá a je pokryta delší jemnou srstí.Srst na čenichu se češe dopředu a dolů, srst na čele se vyčeše směrem nahoru. Mezi vnitřními očními koutky se srst vystříhá opatrně nůžkami tak, aby vznikla ploška nezasahující příliš daleko dopředu. Kdyby se táhla až na nosní hřbet, zbytečně by jej prodlužovala. Vystříhaná ploška nesmí zasahovat ani pod oči. Jde o to, aby při pohledu na hlavu z boku vznikl ostrý zářez oddělující nosní hřbet od elegantního oblouku, který tvoří srst na čele.
Hlava bišonka se nesmí v žádném případě podobat ani hlavě pudla, ani plemene Lhasa apso. Proto vystříhaná ploška nesmí zasahovat příliš daleko dopředu a pod oči, ale nesmí ani chybět - obojí by výrazně ubíralo hlavě na typičnosti. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat vypracováni elegantního oblouku, který tvoří srst na čele.
Stříhá se obyčejnými nůžkami tak, že se opatrně přistřihují konce jednotlivých chlupů a vytváří se tak jednolitý klenutý oblouk. Délka srsti závisí na její kvalitě. Čím je srst kvalitnější, tím může být srst delší a naopak. V žádném případě se nesmí srst "rozpadat". Oblouk tvořený srstí na čele musí přecházet zcela plynule do srsti na temeni hlavy.Tady se vzhůru vyčesaná srst stříhá dokulata, tak aby při pohledu zepředu tvořila naprosto plynulou součást kruhu, který doplňuje po stranách srst na uších a dole srst na bradě a na čenichu.
Technika úpravy je stejná jako při úpravě srsti na čele. Stříhá se ostrými normálními nůžkami, konce chlupů se přistřihují tak, aby vznikl jednolitý povrch. Osrstění temene přechází bez přerušení do srsti na týle a na krku.
Srst by tu měla být co nejdelší, ale nesmí se rozpadat, nesmí v ní vzniknout pěšinka. Opět platí, že čím kvalitnější je srst, tím delší může být a naopak. Na nosním hřbetu se srst rozčísne na pěšinku a po stranách se sčeše dolů. Také srst na bradě se sčeše dolů.
Aby obrys hlavy při pohledu zepředu byl i v dolní části rovnoměrně kruhovitý, nesmí se srst na čenichu a na bradě příliš krátit, jen velmi opatrně se nůžkami přistřihují do kruhu konečky chlupů pod bradou.Ušní boltce jsou podle standardu zavěšené, bohatě pokryté jemnou, kadeřavou, dlouhou srstí. Úprava srsti na lících a na uších musí být taková, aby byl zachován při pohledu zepředu oblý obrys hlavy. Kromě toho i při pohledu shora musí být obrys hlavy pravidelně kruhovitý. Na lících se srst nestříhá, vypracuje se však směrem nahoru plynulý přechod do srsti na temeni.
Aby ušní boltce dobře přiléhaly k hlavě, prostříhá se srst na vnitřní straně uší a v případě potřeby i na lících. Chrupavčitá část ušního boltce není příliš dlouhá, při natažení ucha dopředu nedosahuje až k nosu jako u pudla, ale jen asi do poloviny vzdálenosti od nosu k ústnímu koutku.
Na vnější straně boltců se normálními ostrými nůžkami upraví srst tak, aby při pohledu zepředu jejich obrysy doplňovaly celkově kruhovitý obrys hlavy. Nemá být k rozeznání, kde končí osrstění ušních boltců a kde začíná osrstění obličeje a temene hlavy.Kromě toho se hlava upravuje také tak, že její obrys při pohledu zepředu je tvořen dvěma nestejně klenutými křivkami. Jedna, delší a klenutější, běží od konce jednoho ušního boltce obloukem přes temeno hlavy ke konci druhého ucha, druhá, kratší a méně klenutá (směrem dolů), doplňuje obrys hlavy zespoda od vrcholu jednoho ušního boltce k druhému. Spojení obou křivek na vrcholech ušních boltců je mírně zaoblené.
Technika stříhání je stejná jako při vytváření kruhovitého obrysu hlavy. Srst v týlní krajině hlavy a na svrchní straně krku, na šíji, se upraví stříháním normálními nůžkami (a při stejné technice střihu jako na hlavě) tak, že tvoří dokonale plynulý přechod do srstí na hřbetě, po stranách krku, zepředu na hrudi, na plecích a na hrudních končetinách. Na šíji je srst tak dlouhá, jak jen to jde a její obrys při pohledu z boku musí být jednolitý s elegantní. Tak jako u srsti na čele a na temeni platí, že srst se nesmí "rozpadat", nesmí tvořit pěšinky. čím kvalitnější je, tím delší může být.Po stranách krku je srst kratší než na hlavě a na ušních boltcích, stejně tak na hrdle a na hrudi.
Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny sloupkovité a jejich vnější obrysy přecházejí směrem nahoru zcela bez přerušení do plecí. Nad nimi se obě postranní linie rovnoměrně zužují a přecházejí do bočních stran krku. Srsti na předhrudí nesmí být mnoho, stříhá se na délku asi 1,27 cm a upraví se tak, aby obrys osrstění tvořil od ramene k rameni elegantní oblouk. Směrem dolů přechází osrstění předhrudí plynule do srsti na spodní straně hrudníku. Zde musí být srst delší než zepředu na hrudi, aby se zdůraznila hloubka hrudníku.
Hrudník má být podle standardu dost hluboký, předhrudí výrazné. Břicho má být vtažené "jako u chrta" jak uvádí standard), a proto musí při pohledu z boku spodní linie těla od nejhlubšího místa na hrudníku (mezi končetinami) postupně, ale zřetelně stoupat směrem ke slabinám.
Stříháním normálními ostrými nůžkami se linie vypracuje tak, aby byla ostrá a naprosto plynulá. Na bocích těla se srst upraví tak, aby vznikl povlovný přechod do nedlouhého osrstění zádě.Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, dokonale svislé, jemných kostí. Jejich osrstění je velmi bohaté, zejména zezadu je srst dlouhá. Normálními nůžkami se srst upraví tak, aby byly na pomyslném řezu dokonale kruhovité. Aby hrany byly co nejčistší, je třeba srst znovu a znovu pročesávat a případné nerovnosti zarovnávat.
Všechna srst přečnívající kolem tlapek se pečlivě zastřihne normálními ostrými nůžkami, a to tak, aby nevznikly ostré, ale hezky zaoblené okraje. Srst na tlapkách mezi prsty se ani svrchu, ani zespoda nevystříhává. Bedra jsou podle standardu široká, svalnatá a mírně klenutá. Pánev má být široká a záď lehce spáditá. Ocas má být níž nasazen než u pudla. Při pohledu zezadu je záď rovnoměrně zaoblená, asi jako dolní část obráceného písmene U.
Horní linie těla, tvořená hřbetem, bedry a zádí, se musí vypracovat normálními nůžkami tak, aby byla rovná. Případné výraznější klenutí beder je třeba skrýt ve vrstvě srsti, která musí být na různých částech těla různě vysoká. Na zádi se srst stříhá poměrně nakrátko a kolem řitního otvoru se ostříhá úplně. Do delší okolní srsti na zádi musí tato plocha přecházet pozvolna. Pánevní končetiny jsou podle standardu v koleni výrazněji zaúhlené než u pudla. Mají široká, svalnatá stehna. Stehna se zezadu stříhají poměrně nakrátko právě tak jako záď. Zepředu na koleni se ponechá delší srst a upraví se tak, aby zvýraznila úhlení v kolenním kloubu.
U jedinců, u nichž zaúhlení není ideální, je třeba úpravě této části těla věnovat obzvláštní pozornost. Ponecháním většího množství srsti lze nedostatečné úhlení aspoň opticky částečně napravit.Koncové části končetin musejí být sloupkovité, na pomyslném příčném řezu dokonale kruhovité. Přitom zepředu je srst kratší než zezadu.
Silou musejí odpovídat síle hrudních končetin. Srst je třeba opakovaně pročesávat a znovu a znovu opatrně přistřihovat aby osrstění bylo rovnoměrná.Kolem tlapek se zarovná normálními nůžkami všechna přečnívající srst, a to tak, aby vznikly pěkně zaoblené okraje.
Srst na tlapkách mezi prsty se nevystříhává ani zespoda, ani svrchu. Ze stran se přistřihne srst na stehnech tak, aby při pohledu zezadu jejich vnější obrysy tvořily spolu s obrysem zádě obrácené písmeno U. Nikdy nesmějí být končetiny sbíhavé, ani příliš výrazně rozbíhavé. Znamená to, že vnější obrys stehna přechází zcela plynule a bez přerušení do vnějších hran koncových částí končetin. Při pohledu zezadu nesmí mít vnější obrys pánevních končetin a zádě tvar podkovy.
Srst na ocasu se sčeše od kořene směrem k vrcholu, takže u kořene je jí nejméně. Směrem k vrcholu jí postupně přibývá a kolem špičky ocasu je jí nejvíce. Srst se upraví přistřižením konců chlupů tak, aby byl vrchol ocasu elegantně zaoblený. Nikdy se nesmí srst na ocase příliš zkrátit.
pozn. : Text tohoto článku je volně převzat z internetu.
